Epizoda 1. - Prolog
8. 1. 2011
Svět roku 2089. Na jedné straně zdegenerovaní jedinci, kteří si říkají libertisté, holdující sexu, drogám a alkoholu, na straně druhé, skvěle vycvičení vojáci, v čele s generálem C. L. Owensem, formálně velitelem ozbrojených složek rozloženého USA. Mezinárodní komise, jejímž členem je i Owens kontroluje příděly potravin, kterých je málo díky totální devastaci přírody, i vody, znečištěné radioaktivním spadem od asijské války (2012 – 2014). Druhým, tajným a hlavním posláním oné komise, je kontrola IGUF, jednotek operujících v utajení po blízkém vesmíru. Rozhodují, zda se budou těžit suroviny, vyvíjet nový typ lodi…
Války se již naštěstí dějí pouze mezi přívrženci obou táborů, kdy jeden chce „pokračovat“ v rozkládání světa, druhý pomocí diktatury nastolit pořádek. Všechny nepokoje jsou krvavě potlačovány standardními pěchotními jednotkami. V roce 2038 byla odpálena vodíková třístupňová bomba, jež zničila celou východní Evropu, včetně části Ruska. Za tento čin byli odsouzeni ve vykonstruovaném procesu vůdci libertistů k smrti zastřelením. Tento skutek vyvolal další vlnu nepokojů. Nyní je období tichého příměří. Zdevastovaná infrastruktura, životní prostředí, oceány nemohou být rekultivovány, protože všechny dostupné finanční prostředky jsou přesouvány na vývoj nejmodernějších technologií vesmírných plavidel. Uprostřed tohoto zmatku žije pár nezaujatých lidí, nestraných. Ti jsou vražděni oběma frakcemi. Z tohoto důvodu většina přechází do ozbrojených složek.
Fakta: Území libertistů je celé východní pobřeží USA. Na jihu zasahuje až do vnitrozemí. Naopak západní část je kontrolována komisí a má přednost v dodávkách jídla a vody. Kanada je oficiálně neutrální, ale rozdělení je podobné, jako v jejím jižním sousedovi. Celá jižní Amerika je pod nadvládou libertistů. V Africe jsou vůdčí náboženské kmeny, které mezi sebou vedou války. Pobřeží JAR je kontrolováno libertisty. Austrálie je jednotně pod vedením komise, a každoročně provádí kontrolu, jestli se někdo nekonvertoval na nepřítele. Japonsko bylo zasaženo jaderným spadem, stejně jako Korea. Čína masově vyhlazuje přívržence komise i libertistů na svém území. Její vnitrozemí je však nedotčeno, díky horským štítům. Rusko je volné jakýmkoli návrhům, neprotestuje ani jednomu z táborů, avšak na Sibiři jsou četné přistávací plochy strojů IGUF. Západní a severní Evropa je pod nadvládou vojáků, avšak i ona pomalu prohrává. Libertisté vedou „válku“ s křesťanskými fanatiky z Polského, Italského a jiných území. Atmosféra byla téměř zničena, deštné pralesy vykáceny… Nehostinná planeta pomalu umírá. Smrt číhá všude. Ready for the World?
Války se již naštěstí dějí pouze mezi přívrženci obou táborů, kdy jeden chce „pokračovat“ v rozkládání světa, druhý pomocí diktatury nastolit pořádek. Všechny nepokoje jsou krvavě potlačovány standardními pěchotními jednotkami. V roce 2038 byla odpálena vodíková třístupňová bomba, jež zničila celou východní Evropu, včetně části Ruska. Za tento čin byli odsouzeni ve vykonstruovaném procesu vůdci libertistů k smrti zastřelením. Tento skutek vyvolal další vlnu nepokojů. Nyní je období tichého příměří. Zdevastovaná infrastruktura, životní prostředí, oceány nemohou být rekultivovány, protože všechny dostupné finanční prostředky jsou přesouvány na vývoj nejmodernějších technologií vesmírných plavidel. Uprostřed tohoto zmatku žije pár nezaujatých lidí, nestraných. Ti jsou vražděni oběma frakcemi. Z tohoto důvodu většina přechází do ozbrojených složek.
Fakta: Území libertistů je celé východní pobřeží USA. Na jihu zasahuje až do vnitrozemí. Naopak západní část je kontrolována komisí a má přednost v dodávkách jídla a vody. Kanada je oficiálně neutrální, ale rozdělení je podobné, jako v jejím jižním sousedovi. Celá jižní Amerika je pod nadvládou libertistů. V Africe jsou vůdčí náboženské kmeny, které mezi sebou vedou války. Pobřeží JAR je kontrolováno libertisty. Austrálie je jednotně pod vedením komise, a každoročně provádí kontrolu, jestli se někdo nekonvertoval na nepřítele. Japonsko bylo zasaženo jaderným spadem, stejně jako Korea. Čína masově vyhlazuje přívržence komise i libertistů na svém území. Její vnitrozemí je však nedotčeno, díky horským štítům. Rusko je volné jakýmkoli návrhům, neprotestuje ani jednomu z táborů, avšak na Sibiři jsou četné přistávací plochy strojů IGUF. Západní a severní Evropa je pod nadvládou vojáků, avšak i ona pomalu prohrává. Libertisté vedou „válku“ s křesťanskými fanatiky z Polského, Italského a jiných území. Atmosféra byla téměř zničena, deštné pralesy vykáceny… Nehostinná planeta pomalu umírá. Smrt číhá všude. Ready for the World?
Los Angeles, Kalifornie, USA. Slunečný den. Černé chomáče jedovatých mraků se shlukovaly nad centrem města. Jim Johnson, generál major IGUF se probudil ve svém domě na pobřeží. Bylo mu okolo pětačtyřiceti let. Vstal, aby si nachystal snídani. Cestou vybral poštovní schránku. Mezi několika náborovými letáky a dlužními úpisy byla modrá obálka. Nožem ji roztrhl. Byl v ní dopis od nejvyšší generality podepsaný samotným Owensem.
„Asi nějaká pochvala.“ Utrousil a rozložil papír, aby dopis mohl přečíst.
Generále Johnsone,
je mi velkou ctí, že Vás povoláváme na velmi důležitou misi. Byl jste vybrán, protože máte ty nejlepší předpoklady k vedení této mise. Hlaste se na základně Pentergast 30. 7 2089. Generál Owens.
„Asi nějaká pochvala.“ Utrousil a rozložil papír, aby dopis mohl přečíst.
Generále Johnsone,
je mi velkou ctí, že Vás povoláváme na velmi důležitou misi. Byl jste vybrán, protože máte ty nejlepší předpoklady k vedení této mise. Hlaste se na základně Pentergast 30. 7 2089. Generál Owens.
„Četla si, kočko jedna? Už jsem řídil několik zásahových týmů, byl palubním střelcem na EFS Joe Bard, velel EFS Stormbringer.“ zavolal na sousedovu kočku, která ho přišla uvítat do nového dne. „Vždycky jsem ale věděl, o co tam půjde. Tohle je novinka.“
Poněvadž se mu nedostalo žádné odpovědi, šel se nasnídat. Díky vysokému postavení si mohl dovolit opravdové jídlo. Potom začal balit věci. Když sbíral různé oblečení, uniformy, knihy, očima přejel poličku s fotografiemi jedné ženy. Jednu sebral. Chvíli se díval, a pak ji hodil do zelené tašky. Všechno měl sbaleno. Sedl si. Kočka přišla a vyskočila na postel.
„No, co číčo. Půjdu pryč, tak nezlob páníčka.“ Pohladil kočku. Ta zamručela. Hodil tašky do rohu. „Možná bych se mohl rozloučit se sousedy z ulice. No, běž dolů.“
Po dlouhém rozlučkovém večírku, jež se mimochodem protáhl až do časných ranních hodin, padl vyčerpáním na postel. Probudil se až v poledne. Budík ukazoval 30. 7. Zhrozil se, protřel oči. Žádná halucinace. Rychle sebral všechny věci. Donesl je před garáž. Tam stál krásný stroj. Sto osmnáct let starý Challenger. Vojenské tašky hodil na zadní sedadlo a vyjel. Vstříc neznámé misi. Misi, o níž nikdo nic neví. Vůbec nestíhal časový limit, i když jel na plný plyn. Na cestě mu zazvonil telefon.
„Dobrý den. Chtěli bychom vám nabídnout skvělé…“
„Nashle.“ Položil telefon. Mezitím telefon zazvonil znovu. „Já se z toho poseru. Nemůžou si dát chvíli pokoj? Haló?!“ zakřičel.
„Jimmy, tady Ray. Pozvali tě na party?“
„Otázka na jakou.“
„To uvidíš na Pentergastu.“
„Jo. Na tuhle jo… Ehm, řekni veliteli, že se zpozdím. Čau.“ Položil telefon a sešlápl plyn k podlaze. Vidlicový osmiválec zaječel. Obří přísun točivého momentu trhal starý asfalt. Rychlost drasticky přibývala. Vyrazil z města. Červená koncová světla mizela v dáli pouště.
Poněvadž se mu nedostalo žádné odpovědi, šel se nasnídat. Díky vysokému postavení si mohl dovolit opravdové jídlo. Potom začal balit věci. Když sbíral různé oblečení, uniformy, knihy, očima přejel poličku s fotografiemi jedné ženy. Jednu sebral. Chvíli se díval, a pak ji hodil do zelené tašky. Všechno měl sbaleno. Sedl si. Kočka přišla a vyskočila na postel.
„No, co číčo. Půjdu pryč, tak nezlob páníčka.“ Pohladil kočku. Ta zamručela. Hodil tašky do rohu. „Možná bych se mohl rozloučit se sousedy z ulice. No, běž dolů.“
Po dlouhém rozlučkovém večírku, jež se mimochodem protáhl až do časných ranních hodin, padl vyčerpáním na postel. Probudil se až v poledne. Budík ukazoval 30. 7. Zhrozil se, protřel oči. Žádná halucinace. Rychle sebral všechny věci. Donesl je před garáž. Tam stál krásný stroj. Sto osmnáct let starý Challenger. Vojenské tašky hodil na zadní sedadlo a vyjel. Vstříc neznámé misi. Misi, o níž nikdo nic neví. Vůbec nestíhal časový limit, i když jel na plný plyn. Na cestě mu zazvonil telefon.
„Dobrý den. Chtěli bychom vám nabídnout skvělé…“
„Nashle.“ Položil telefon. Mezitím telefon zazvonil znovu. „Já se z toho poseru. Nemůžou si dát chvíli pokoj? Haló?!“ zakřičel.
„Jimmy, tady Ray. Pozvali tě na party?“
„Otázka na jakou.“
„To uvidíš na Pentergastu.“
„Jo. Na tuhle jo… Ehm, řekni veliteli, že se zpozdím. Čau.“ Položil telefon a sešlápl plyn k podlaze. Vidlicový osmiválec zaječel. Obří přísun točivého momentu trhal starý asfalt. Rychlost drasticky přibývala. Vyrazil z města. Červená koncová světla mizela v dáli pouště.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář