Epizoda 2. - Plán
15. 1. 2011
S01-E02 - Plán
Byl podvečer. Údolí obklopené vysokými horami. Tam se hnala velká bouřka. Zapadající slunce vrhalo své oranžové paprsky na silnici, a jediné auto, v němž jel Jim. Sjížděl ze západních vrcholků do údolí a do očí se mu odrážely odlesky z chromovaných zrcátek jeho starého černo – oranžového Dodge.
Když sjel do údolí, kotouč slunce mu zmizel za kopci, obloha se zatáhla. Záblesk světla doprovázený dunivým hromem, ho utvrdil, že přicházející bouřka nebude malá.
Přes alej stromů, které zabraňovaly dešti, aby se dostala dolů na zem, bylo vidět proudy vody stékající z šedých mraků. Ve vzduchu byla cítit přízemní chuť ozónu. Dobře ji cítil, protože měl stažené boční okénko. Alej končila a odbočil na užší cestu. Stále byla pokryta černým asfaltem, avšak byla mokřejší, tudíž se zdál světlejší. Déšť zhoustl, bubnování kapek po karosérii zesílilo. Pustil stěrače. Stará gumová lanka vrzala po čelním skle a smývala špínu s prachem. Jakmile vjel do lesa, cesta se změnila na šotolinu. Koruny stromů vrhaly své děsivé stíny na mokrou kapotu. Když ujel asi dva kilometry, dojel na malou křižovatku. Tam stálo pár vojáků. Zaparkoval opodál a vystoupil. Jeden z mužů (byl to běloch s výškou okolo 175 cm, hubený s šedivějícími vlasy) pomalu došel k jeho autu. Podal mu s úsměvem ruku.
„Jak je, JJ?“ otázal se běloch.
„Neříkejte mi tak, veliteli. Už to je pryč. Prosím!“ odpověděl sečně.
„Jak si přeješ, chlapče. Pojď, ukážu ti náš nový koráb a všechny novinky ti vysvětlím cestou.“ Pověděl mu velitel, jež byl také znám pod přezdívkou Avenger (mstitel). Nikdo si jeho pravé jméno už nepamatoval…
„Díky.“ Řekl Jim a počáteční zlost z něj vyprchala.
„Jak je, JJ?“ otázal se běloch.
„Neříkejte mi tak, veliteli. Už to je pryč. Prosím!“ odpověděl sečně.
„Jak si přeješ, chlapče. Pojď, ukážu ti náš nový koráb a všechny novinky ti vysvětlím cestou.“ Pověděl mu velitel, jež byl také znám pod přezdívkou Avenger (mstitel). Nikdo si jeho pravé jméno už nepamatoval…
„Díky.“ Řekl Jim a počáteční zlost z něj vyprchala.
Po chvíli cesty lesem narazili na malou boudu, na které byl elektronický biometrický ovladač, který jasně nezapadal do smíšeného lesa. „Mstitel“ přistoupil ke dveřím, zadal příslušné kódy a pokynul ostatním rukou, aby šli dovnitř. Vevnitř prskala zářivka a osvětlovala pruh chodby se schody, jež se ztrácely v hloubce.
„Jak hluboko půjdeme?“ zeptal se Jim.
„Asi přes dvě stě metrů“, odvětil přívětivě. Vydali se po schodech dolů a „mstitel“ pokračoval ve výkladu. „Poslali jsme ti dopis, který tě měl stručně informovat o situaci. Vidím, že jsi jej dostal…“
„Jinak bych tady asi nebyl.“
„Ano.“ Pousmál se. „ Tvůj nový zásahový tým má čtyři lidi. Všichni jsou dobří. Sám jsem je vybíral. Nakonec, je znáš.“
„Díky.“
„Jistě. O tvojí káru se postaráme. Máš ještě nějaké otázky?“ dokončil promluvu.
„Jednu. Je tam v paměťových systémech nějaká dobrá hudba?“ otázal se Jim.
„Jasně. Co bych pro tebe neudělal. A, málem jsem zapomněl. Ten zásahový tým se skládá ze: Simonse, Jaydena, Diethelyho a Colinse. Na palubě budou vědci, technici atd. Rozumíš mi, ne?“ poznamenal.
Jistě, pane Generále“ zasalutoval na schodu, až chytil závrať a přepadl dozadu. Všichni se dali do halasného smíchu.
„Jak hluboko půjdeme?“ zeptal se Jim.
„Asi přes dvě stě metrů“, odvětil přívětivě. Vydali se po schodech dolů a „mstitel“ pokračoval ve výkladu. „Poslali jsme ti dopis, který tě měl stručně informovat o situaci. Vidím, že jsi jej dostal…“
„Jinak bych tady asi nebyl.“
„Ano.“ Pousmál se. „ Tvůj nový zásahový tým má čtyři lidi. Všichni jsou dobří. Sám jsem je vybíral. Nakonec, je znáš.“
„Díky.“
„Jistě. O tvojí káru se postaráme. Máš ještě nějaké otázky?“ dokončil promluvu.
„Jednu. Je tam v paměťových systémech nějaká dobrá hudba?“ otázal se Jim.
„Jasně. Co bych pro tebe neudělal. A, málem jsem zapomněl. Ten zásahový tým se skládá ze: Simonse, Jaydena, Diethelyho a Colinse. Na palubě budou vědci, technici atd. Rozumíš mi, ne?“ poznamenal.
Jistě, pane Generále“ zasalutoval na schodu, až chytil závrať a přepadl dozadu. Všichni se dali do halasného smíchu.
Jakmile sestoupili všech 1238 schodů, jak poznamenal velitel, uviděli svůj „koráb“. Tím korábem byla intergalaktická všestranná loď o velikosti více než šesti set metrů na délku, tří set na šířku (bez hangárů), a dvě stě na výšku. Po stranách byly hangáry pro stíhače F-454, na každé straně jeden a v dolním kotvišti dohromady pět podpůrných lodí třídy S - 4. Jako pohon lodi sloužily dva reaktory spolu s tryskami v zádi lodi, plus dva pomocné vyrovnávací. Vedle podsvětelných motorů byly emitory hyperprostorového pole pro mezigalaktické cestování. Na zadní části trupu lodi byl můstek, za ním dva energetické kanóny, každý o výkonu 7,8 Terra wattu, a otočné baterie čtyř „malých“ pulzních zbraní. V přední části byly senzory, pozorovací místnosti, 16 energetických kanonů o výkonu 7,2 TW, na každé straně 7 pulzních zbraní (2,8 terra watt) a po celém trupu lodi byly rozesety věžičky plasmových kulometů. Celá loď byla natřena na šedo stříbrno speciálním nátěrem pohlcujícím radiolokační paprsky. Pro zlepšenou ochranu bylo možno DSC - 5 (to byl název lodi) pokrýt energetickým, jednosměrným štítem, jež dokázal pohltit téměř veškerou energii a převést ji do vlastních zdrojů. (Kapacita štítu je okolo 3,74 PW.)
„Jime, až si prohlédneš výtvor našich techniků, řekni mi. Nebude tě někdo hledat, až budeš pryč?“ otázal se ustaraně velitel.
„Nebojte se, pane. Nikdo. Rodina mi zemřela při výbuchu bomby (galaktičtí piráti sabotovali oslavu jejich porážky u F2U – 6387). Nikomu to vadit nebude.“
„Promiň, Jime. Proto jsi říkal: už je to pryč. Asi změníme téma.“ Odvětil velitel.
„To bych rád“ řekl Jim a bylo cítit, že nerad vidí tuto vzpomínku.
„Pojďme do lodi. Řekl jsem našim lidem, ať nám zaparkují auta na nějaké dobré místo, takže se o svého Dodge nemusíš bát.“ pronesl velitel.
„Dodge Challenger R/T ´1971. Tak je to celé“ poznamenal Jim.
„Dobrá, dobrá. Že to vůbec drží pohromadě. Potkáme se na briefingu na můstku lodi. Měj se. Seznam se s lidmi, bav se.“ Dodal a odešel do obyvatelných prostor mimo loď.
„Jime, až si prohlédneš výtvor našich techniků, řekni mi. Nebude tě někdo hledat, až budeš pryč?“ otázal se ustaraně velitel.
„Nebojte se, pane. Nikdo. Rodina mi zemřela při výbuchu bomby (galaktičtí piráti sabotovali oslavu jejich porážky u F2U – 6387). Nikomu to vadit nebude.“
„Promiň, Jime. Proto jsi říkal: už je to pryč. Asi změníme téma.“ Odvětil velitel.
„To bych rád“ řekl Jim a bylo cítit, že nerad vidí tuto vzpomínku.
„Pojďme do lodi. Řekl jsem našim lidem, ať nám zaparkují auta na nějaké dobré místo, takže se o svého Dodge nemusíš bát.“ pronesl velitel.
„Dodge Challenger R/T ´1971. Tak je to celé“ poznamenal Jim.
„Dobrá, dobrá. Že to vůbec drží pohromadě. Potkáme se na briefingu na můstku lodi. Měj se. Seznam se s lidmi, bav se.“ Dodal a odešel do obyvatelných prostor mimo loď.
jim vešel do briefingové místnosti. Byla mimo loď. Skrze okno na ni však bylo krásně vidět. Usadil se do pohodlné židle. V místnosti již byl plukovník Coolige.
„Nazdar Cooligi. Jak se jmenuješ křestním jménem?“ zeptal se jej. „Haló, Země volá Coolige.
„Butch.“ Odpověděl mu suše. „Full Bird plukovník Butch Coolige.“
„Aha. A jak jde život?“
„Dobře, pane.“
„Vy jste opravdu výřečný.“
Konverzace se nikam nehýbala, proto byl Jim raději zticha a došel pro kávu do automatu. Mezitím přišel Avenger následován ostatními důstojníky.
„Dobrý den, pánové, je mi ctí, vítám vás na briefingu k naší misi.“ Pověděl se smutkem v hlase velitel a na chvíli se odmlčel. „Nejdříve bych chtěl vyřídit malou drobnost. Jak víš, Jime, v galaktických jednotkách jsi můj zástupce. Chtěl bych ti něco říct…“ odmlčel se. „Doktoři mi objevili nádor v posledním stadiu vývoje. Aztarané (mimozemská rasa z galaxie Ida) mi ho sice vyndali, ale už budu muset odpočívat. Pudu konečně do penze. Proto ti dám třetí zlatou hvězdu
„Nazdar Cooligi. Jak se jmenuješ křestním jménem?“ zeptal se jej. „Haló, Země volá Coolige.
„Butch.“ Odpověděl mu suše. „Full Bird plukovník Butch Coolige.“
„Aha. A jak jde život?“
„Dobře, pane.“
„Vy jste opravdu výřečný.“
Konverzace se nikam nehýbala, proto byl Jim raději zticha a došel pro kávu do automatu. Mezitím přišel Avenger následován ostatními důstojníky.
„Dobrý den, pánové, je mi ctí, vítám vás na briefingu k naší misi.“ Pověděl se smutkem v hlase velitel a na chvíli se odmlčel. „Nejdříve bych chtěl vyřídit malou drobnost. Jak víš, Jime, v galaktických jednotkách jsi můj zástupce. Chtěl bych ti něco říct…“ odmlčel se. „Doktoři mi objevili nádor v posledním stadiu vývoje. Aztarané (mimozemská rasa z galaxie Ida) mi ho sice vyndali, ale už budu muset odpočívat. Pudu konečně do penze. Proto ti dám třetí zlatou hvězdu
na uniformu, a tím se staneš mým nástupcem. Ve všech našich galaxiích“.
Nastalo hrobové ticho. První, se slova ujal Jim.
Nastalo hrobové ticho. První, se slova ujal Jim.
„Jste si jistý, pane?“
„Jo. Neznám nikoho lepšího než jsi ty. Ale rád bych se věnoval briefingu, jestli tedy
„Jo. Neznám nikoho lepšího než jsi ty. Ale rád bych se věnoval briefingu, jestli tedy
dovolíte.“ Pousmál se a bylo vidět, že je v rozhodně lepší náladě. „Málem bych zapomněl. Ještě jedna maličkost. Ten pruh dostaneš na nový uniformě. Tu starou ti poblil jeden Kanthjaánec.
„Jo, na to si vzpomínám. Omlouval se mi.“ Rozesmál se.
Starý pán se zamračil a bylo vidět, že svůj poslední briefing chce rozebrat do podrobností.
„Jo, na to si vzpomínám. Omlouval se mi.“ Rozesmál se.
Starý pán se zamračil a bylo vidět, že svůj poslední briefing chce rozebrat do podrobností.
„Takže k briefingu.“ Rozpovídal se teď již odstoupený velitel. „Poletíte směrem k planetám P3X – 2878. Tam se spojíte s dalšími plavidly. EFS Entenus, velí mu FB plukovník Coolige. Ten je zde také, ale ještě dnes se přesune zpět na svou loď. EFS Vertas, jemuž velí plukovník Carson. To jsou naše BC – 17. Zrovna jsme je dodělali. Jsou fungl nový. Dále poletíte i se třemi aztaránskými loděmi třídy Zatar. Ty jména se nedaj vyslovit, ale jejich velitel, Ferzar vám je aspoň přeloží. Odtamtud budete pokračovat ke Q7M – 4741. Tam naplníte zásoby Natéria do hyperdrivu, a Kantia do podsvětelných motorů. Celému konvoji namontujeme nejnovější zbraně. Mají výkon 9,256 TW. Nové štíty, s kapacitou nyní neuvěřitelných 4,58 PW. Dělali jsme je s Aztaránama na U9U. Zatím co budete pryč, tyhle zbraně dostanou všechny lodě Aztaranů, lidí a modifikovanou verzi Kanthjaánci. Rozuměli všichni tomuhle bodu?“ Podíval se na přítomné důstojníky. „No a jedeme dál. Jestliže hyperpohon dokáže letět rychlostí 200 000 ly za den, měli byste se do galaxie Andromedy dostat docela rychle, Ne? Teda, podle toho, jak rychle je rychle.“ Zakončil svůj výklad.
„Ale pane. 200 000 ly za den je max. rychlost DSC - 5, při takovém výkonu by se BC - 17tky i Zatary uškvařily. Doporučuji cestovní rychlost 100 000 ly za den.“ Vmísil se do hovoru vrchní technik DSC-5, major Cain.
„Děkuji za upozornění, Joshi. Už je nejvyšší čas, abys to po mě převzal, Jime.“ Povzdechl si. „Už mi to ani nemyslí.“
„Ale pane! Vždyť…“ chtěl ho povzbudit Jim, ale nestihl to, protože velitel pokračoval okamžitě ve výkladu mise.
„Když tedy poletíte 100 000 ly za den, i s přestávkami byste měli doletět za plus mínus dvacet dní. Sežeňte, co bude potřeba, a vraťte se. Rozchod!“ Dokončil starý pán briefing. Jeho poslední… „Jimmy, na moment. Pojď kousek stranou.“
„Ano pane.“ Zasalutoval.
„Hele, nevím sice, o co tady jde, ale nějak se mi to nezdá. Owens byl v nějak podezřele dobré náladě. Můj informátor ve vládních kruzích zjistil tohle, než byl zavražděn.“
„Komisí?“
„Ano. Tedy, ten vzkaz zní: I to, co je jasné, mění se v šeď.“
„Co, co to znamená? To je trochu blbost, ne? … Počkat. Jestli to chápu dobře, jde tady o mnohem víc, než o suroviny?“
„Jo. Ale nikdo to neví. Možná ani Owens to neví přesně. Drž se.“ Poplácal ho po rameni.
„Ano, mstiteli. Nashle, pane.“ Rozloučil se. Pak odešel do své kajuty v lodi a usnul.
„Když tedy poletíte 100 000 ly za den, i s přestávkami byste měli doletět za plus mínus dvacet dní. Sežeňte, co bude potřeba, a vraťte se. Rozchod!“ Dokončil starý pán briefing. Jeho poslední… „Jimmy, na moment. Pojď kousek stranou.“
„Ano pane.“ Zasalutoval.
„Hele, nevím sice, o co tady jde, ale nějak se mi to nezdá. Owens byl v nějak podezřele dobré náladě. Můj informátor ve vládních kruzích zjistil tohle, než byl zavražděn.“
„Komisí?“
„Ano. Tedy, ten vzkaz zní: I to, co je jasné, mění se v šeď.“
„Co, co to znamená? To je trochu blbost, ne? … Počkat. Jestli to chápu dobře, jde tady o mnohem víc, než o suroviny?“
„Jo. Ale nikdo to neví. Možná ani Owens to neví přesně. Drž se.“ Poplácal ho po rameni.
„Ano, mstiteli. Nashle, pane.“ Rozloučil se. Pak odešel do své kajuty v lodi a usnul.
Bylo krásné ráno. Venku 19 °C, slunce. Základna Pentergast byla malá oáza v zničeném světě. Jimovi zazvonil budík. Zaklapl jej, vstal. Dole v podzemí byla teplota mnohem nižší, ale on měl to štěstí, že spal v klimatizované kajutě. Teplota tam byla nastavena na 18°C. Neděle, 1. Srpna 2089. Přečetl nápis na LCD obrazovce vlevo od postele. Pod ukazatelem hodin se otáčel trojrozměrný nápis IGUF (Inter Galactit Universe Forces) a ještě níže byl tento nápis v Aztarštině – IGUF Podíval se na své hodinky. Bylo 7:48. Dvanáct minut do snídaně. Oblékl si novou uniformu a vyrazil do kantýny.
V lodní kantýně už byl celý jeho tým, několik dalších techniků a pilotů stíhaček. Když někteří z nich uviděli velitele, zaskočilo jim. Pověděl jim, ať nesalutují, že na tom netrvá. Tím si u některých výrazně polepšil.
„Lidi, řekněte mi, jak se vlastně jmenujete?“ otázal se. „neviděl jsem vás tak dlouho, že ani nevím, jestli si vás dobře pamatuju. Ty seš…“
„Řízení, plukovník Michael Marks.“
„Zbraně, podplukovník Franklin Bretter.“
„Radar a navigace, podplukovník Steven Hoorn.“
„Technik, major Josh Cain.“
„Komunikace, major Ben Dickins.“
„Obsluha mapy, kapitán Fred Charles.“
„Díky lidičky. Teď si vás budu určitě pamatovat.“
„Technik, major Josh Cain.“
„Komunikace, major Ben Dickins.“
„Obsluha mapy, kapitán Fred Charles.“
„Díky lidičky. Teď si vás budu určitě pamatovat.“
Snídaně byla docela dobrá. Jim cereálie už dlouho nejedl. Ovšem to bylo jedno z častých jídel, která byla k dostání na lodích. Už tam dost dlouho nebyl.
V 10:00 byl start. Jim se přesunul do velitelského křesla. Pohodlně se v něm uvelebil a zmáčkl knoflík pro rádiové spojení.
„Tady Sierra Romeo 01, jak je dole, lidi?“ zahalasil žertovně do rádia Jim.
„Tady Devil 1, máte vyklizeno! A mimochodem, vy jste dole.“ Ozvalo se z rádia.
„Rozumím Devil 1, Sierra Romeo 01 letí.“ Potvrdil povolení Jim. „Dobře lidi, je to tady, máme zelenou.“ Odmlčel se. „Antigravitační motory – 55 %, podsvětelné 35%, štít na pohotovostní režim. Jedem! Jedem! Jedem!“ Zahalekal na celý můstek.
Obrovský hluk rozduněl podzemní komplex. Masivní ocelové dveře se začaly otevírat.
Po desíti minutách byly reaktory na sto procentech výkonu a trysky se zažehly. „Leťte!“
rozkázal Jim. Burácení antigravitačních motorů ještě zesílilo a několika tisíci tunová masa kovu se začala vznášet nad zemí.
„Zapnout maskování, pod úhlem 35° na vesmírné kotviště číslo 2.“
Ten, kdo by viděl zamaskovanou loď, zahlédl by modrý plamen, tryskající z hlavních emitorů motorů. Pomalu se měnili v šedou tečku na obloze.
Bylo 10:35 a DSC-5, také zvaný „žralok“, prolétal okolo vesmírného kotviště. Na odbavovací věži byl nějaký starý, oprýskaný nápis.
„Pane, podívejte. Fetljanská loď parkuje na pozici 09. Asi nějaká delegace. Co myslíte, pane?“ optal se Jima, který stál uprostřed majestátného můstku zbraňový důstojník Bretter.
„Nejspíš. Mají i malý doprovod.“ Skočte do hyperprostoru. Cíl P3X - 2878“ Rozkázal, a jakmile to dořekl, rozjel se generátor hyper-pole. Sedl si do svého křesla. Asi za 10 sekund se před nimi objevil modro - fialový „flek“ (tak se říká hyper - poli v hantýrce vojáků IGUF). Loď s praskotem, charakteristickým pro hyper-start skočila a ocitla se v dlouhém, nekonečném modrém tunelu. Nejspíš nikdo si nevšiml dvou podivných objektů poblíž měsíce, jež bíle zasvětélkovaly a zmizely v dáli…
*Jestli se vám nezobrazí aztaránské písmo, nezoufejte, stejně byste mu nerozuměliKomentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář